Středa 3.1., den odletu. Na letišti Václava Havla jsme se chtěli odbavit, ale čeští borci na přepážce od Qatar Airways nám sdělili že pokud letíme přes Myanmar (Barmu) tak potřebujeme víza, protože batohy nám z letadla do letadla nepřepraví, ale musíme si je vyzvednout sami a znovu odbavit, tedy jít mimo tranzit. Víza prý trvají 4dny. Co že? V tu chvíli jsem se viděl v roli Toma Hankse v Terminálu a v hlavě mi jelo “Olivere ty hajzle” (Oliver Dlouhý - zakladatel Kiwi.com, který neuvedl k itineráři cesty, nutnost obstarání víz) Prý pro nás můžou udělat jedinou věc. Vzít nám zavazadla na palubu, ale nezaručují zda to klapne i ten další let (dohromady 4 přestupy).Takže žádné nože, krémy, šampony, a hlavně litr slivovice :-(

Měli jsme na rozhodnutí asi 20 minut, takže jsme se rozhodli risknout, že budeme 4 dny čekat v Barmě na letišti, než nám udělají víza. Velké zklamání přišlo, když jsme opravdu přijeli do Barmy a nechali si na místě udělat víza za 20Ecek na počkání. Vůbec žádné drama :-( ! Na druhou stranu jsme se poprvé v životě fotili ve fotokabince :-).  V tu chvíli jsem přestal proklínat Olivera a začal nenávidět ty Čechy na odbavení, kteří si teď dávají naší slivku, mažou se naším opalovacím krémem a řežou našimi noži.

Po příletu na Bali jsme si našli nějaký hotýlek kousek za letištěm na další 3 dny, abychom se dohodli co dál. Zřídili jsme si tam slušný bazénový office :-) Na víkend jsme si půjčili skútr a jeli prozkoumat jižní ostrov a jeho surfařské spoty. Rozhodli jsme se, že přeletíme ještě do větší divočiny, na ostrov Lombok.