• My menu nepotřebujeme
    ( #minimalismus )
Jedeme na vlny
2018-01-22
Another post

Surfování v Evropě ≠ surfování v Indonésii

Do teď jsem se držela orienťáckého novoborského motta „nic nedělej“, nedělala nic a na náš blog zatím nenapsala ani písmenko. Aby se neřeklo, podělím se teď pár řádky o náš první surf trip. Ráno prý bývají nejlepší vlny, proto už v 6:30 sedáme na skútr a s naším sousedem Michalem odjíždíme směr Gerupuk. Michal má svoje prkno, já si ho na půjčuji od místňáka. Tom surf nepotřebuje, dělá nám totiž soukromého fotografa. Desky nakládáme na malou motorovou loďku, protože na surf spot Gerupuk inside se nedá dopádlovat ze břehu. Během 10 ti minutové plavby jsme na místě a konečně vidíme naživo, jak vypadá skutečné surfování. Vlny jsou fakt obří a surfaři moc šikovní, krásně se na to dívá. Je to fascinující.

Dopádluju blíž a obkoukávám, jak to tady dělají profíci. Vše sleduji ze zdánlivě bezpečné vzdálenosti, ale voda má takovou sílu, že mě semele už třetí vlna, aniž bych ji chtěla sjet. Dostat se zpět do míst, kde už se voda neláme, je taky docela dřina. Po startovním intenzivním zážitku se raději držím v oblasti relativně přátelských vln. Myslela jsem si, že už mi to na surfu docela jde, ale podle místních měřítek jsem ještě úplný začátečník. Následujících 5 měsíců se tu určitě nebudeme nudit…Jak by Tom shrnul jednou větou náš výlet? „To se nedá jednou větou! Nic říkat nebudu!“

 

lenička spláchnutá vlnou

29°C
Teplota na Bali
Mamka a babička
Likes
80% těla
spáleného od slunka
F