Bylo nebylo, jednoho dne, se na ostrově Lombok narodila králi a královně princezna Mandalika. S princezniným dospíváním se po Lomboku začala šířit informace o její očipřecházející kráse. Nebyla to žádná fáma, princezna byla opravdu čičina a nebylo divu, že se jí každý princ chtěl dostat pod sukni a ještě dál. Princezniny nápadníci o ní začali bojovat mezi sebou, na život a na smrt. Ovšem princezna z toho byla nešťastná a chtěla prolívání krve zastavit. Rozhodla se tak, že ukončí svůj život, i krvavé boje skokem z útesu přímo do moře. Učinila tak před zraky princů, kteří se bezváhání vrhli do vody, aby jí zachránili. Místo princezny však našli jen obrovské množství barevných mořských červů ( Nyale ).

A tak se každoročně ke konci dešťové sezóny sjede do Kuty obrovské množství lidí nejen z celého Lomboku, ale i zbylých indonéských ostrovů, aby mohli reinkarnovanou princeznu vylovit v podobě červů na festivalu Bau Nyale ( chytání červů). Mimochodem, ty červy pak jedí. Prostě princezna k nakousnutí. Je zajímavé, že tito červi vylézají v noci právě jen v určitém období, proto o konání festivalu rozhoduje rada starších Sasaků (Sasakové - původní obyvatelé Lomboku).

Tak jsme v 5h ráno vyrazili na pláž jménem Seger, kde už jsme potkávali Sasaky se síťkami na červy, spíše v opačném směru. Se svítáním totiž červi zalézají zpět. Ale na potemnělé pláži nás čekaly stále mraky světlušek a úžasná zlatá hodinka. Připadal jsem si jak ve filmu Forresta Gumpa, kde při východu slunce nevěděl kde končí nebe a začíná zem. První a nejlepší východ slunce na Lomboku :-) PS: dříve v období dešťů slunce nevycházelo. Já jsem kvůli té parádě ani nestihl koukat po červech, ale nakonec jsem jednoho ve vodě našel a to mi stačilo. Kdyby opravdu chtěl někdo vidět ty červy tak UTFG - Bau Nyale, je tam toho mraky.